THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vzhledem k tomu, že se mi za poslední čas na pracovním stole sešlo pár hlukových nahrávek, rozhodl jsem se jejich obsah shrnout do několika stylově spřízněných článků pod souhrným názvem „HLUKONADÍLKA“. První recenzovanou fošnou je kanadsko-české split CD, na kterém se podílel K-LXM, s nímž jsme před nedávnem zveřejnili rozhovor, druhým je žánrově nepříliš vzdálený projekt K!AMM, který vyšel u nově se rodícího nezávislého labelu „KlaNGundKRaCH“, zaměřeného na noiseovou, industriální a ambientní scénu. Posledním z celého trojlístku je asi nejstravitelnější pěti-skladbový nosič od RIVER FOR SALE, který byl vydán také pod výše zmíněnou značkou.
K-LXM AND MOONLIT SUN
Split CD mladého kanaďana, který upřednostňuje ambient-industrial a tuzemce, jehož rukopis sebou většinou nese mnohem brutálnější prvky, budí po obsahové stránce dojem konceptu. Od jemnějších, gradujících ploch, které si pohrávají s pozvolnými vzestupy, až po arytmický noise-industriální kovošrot se vším všudy. Počátek tedy tvoří odlitky z dílny nebo spíše továrny MOONLIGHT SUNa. První a kratší skladba „Factory Of S“ se vyznačuje dynamičtějšími změnami, ustavičným pulsem v pozadí a několika rytmicky zajímavými momenty. Druhá „The Secret Room“ se vlní v uvolněnějším duchu, nenese příliš mnoho motivů, nápady se opakují a jako celek působí řídce. Z devítíminutovky „The Passage 2“ je ze všeho nejvíce cítit kov a práce s ním. Na mlhavém ševelícím podkladu je rozehrána partie čitelných kovových hlomozů a jemného zvukového vazbení. Ze skladby, na které se podíleli oba autoři dohromady, čiší od počátku industriálno na míle daleko. Její páteř tvoří silně nadelayované oklepávání, které místy působí jako hra na krápníky v mimozemské svatyni dávných bohů. Celý proces stále pozvolna graduje, aby vás z křišťálově působícího cinkotu tajemného ledového kovu zhruba v polovině skladba vyplivla zpět do svářečské tovární haly, ze které putujete na hučící tobogán, vedoucí do dalších pokroucených realit. Závěrečná skladba, plně v režii K-LXM, to je opravdu silné finále. Ačkoliv počátek působí jako zlé dvojče minulé skladby, rychle se láme do mnohem bestiálnějších poloh, ve kterých si vás neřízená zvuková masa přehazuje ze strany na stranu. Po tomto kolotoči na vás čeká studená sprcha ve formě nastupující hlukové bustrované stěny, která obnažuje extrémní hudební masochismus v plné kráse. Rezavé násilné rytmy, které rozdírají jen brusné kotouče pilových stěn, tvoří závěr celého projektu, gradujícího v ohlušující vysokofrekvenční kvílení.
K!AMM – The Real Birth Of Modern Medicine
„The Real Birth Of Modern Medicine“ je diskem, který obsahuje tři překvapivě krátké a dvě desetiminutové hypnotické vály, balancující na pomezí industrial-ambientu a noise-industrialu. Zatímco první track plnící úlohu intra vás pohodlně ukolébá v houpacím křesle pro babičky s pletacími jehlicemi, druhá skladba „Welcome To Polyethylen“ již uhání na vlně sytě zabarveného noise-industrialu, který vás poplatně názvu zanese do hlukového prostoru plného umělohmotné brutality. Třetím zářezem je poněkud rozvláčnější a minimalismem pocukrovaná „The Real Birth Of Modern Medicine Or Whatever“, která má tendence posluchače zavádět opět spíše k ambientním dimenzím. Ačkoliv předposlední skladba „Assimilation“ začíná zajímavě zmodulovanou deklamací, povětšinu dalšího času je zde vrstvena bustrovaná zeď, která začíná nasávat jakékoliv změny až po třech čtvrtinách desetiminutové plochy. Poslední, rytmizovaná „Nagasaki Moody Rock“, si velmi svojským stylem pohrává s rytmy a je celkem škoda, že končí dříve než se stačí plně vyloupnout. „The Real Birth Of Modern Medicine“ je v rámci žánru velmi barevnou přehlídkou různých hudebních tváří celé noisy-indutriálno-ambientní subkultury. Větší šanci zaujmout mají skladby s téměř grindovou stopáží, u nichž mám většinou pocit, že by mohly mít mnohem větší prostor, třeba na úkor dvou zmíněných delších válů, které v několika místech naopak nedokáží plně udržet pozornost.
http://www.myspace.com/klangundkrach
RIVER FOR SALE – Transparent
Nosič, který byl smíchán ve studiu „Jámor“ samotným Ondřejem Ježkem, je jednoznačně nejpřístupnějším CDčkem představované trojice. Obsahuje totiž něco jako rytmiku, něco jako melodie a něco jako zpěv. Ospalým houpavým elektro-tempem zde tu a tam probleskují noisové prvky, které sytě zacelují disharmonické a hodně špinavě zefektované kytary, nad kterými oscilují mnohdy plačtivě položené recitace. Kdyby THE CURE začali fušovat do „dirty“ elektronické alternativy a industrialu, znělo by to zřejmě velmi podobně. Psychedelické temno se tady snoubí s noise-rockovým chvěním, nad kterým se vznáší vokál uchylující se často k deklamačním praktikám. Charakteristické jsou kytarové dlouhoznějící soustainy a sirnatě bustrované nebo disharmonické plochy. Texty ve třech skladbách slyší na tuzemský jazyk, dvakrát pak na angličtinu. V poslední skladbě „Kaunas“ je vyklíčovaná část z filmu „Vaterland – Lovecký deník“, jejíž zakomponování do hudebního masivu ve mně evokuje LVMEN a Markétu Lazarovou. Celek působí neuroticky, dusně a sklíčeně – pokud jste horníky, kteří rádi těží tyto emoce, je „Transparent“ určen právě vám.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.